Právní aktuality ‣ září 2021

Dovolujeme si Vám představit několik novinek z oblasti legislativy a judikatury z průběhu září a předcházejících měsíců roku 2021. O dalších změnách Vás budeme informovat i v měsících příštích.

Finanční právo

Novela exekučního řádu

Již v minulém čísle jsme Vás informovali o novele exekučního řádu č. 286/2021 Sb., která s účinností od 1. 1. 2022 přinese řadu změn v oblasti exekucí. V minulém čísle jsme se zaměřili hlavně na změny, které novela přináší pro povinné. Nyní bychom Vás rádi seznámili s další novinkou, kterou tento zákon přináší a která se týká oprávněných. Novela se totiž zaměřuje také na exekuce, jejichž předmětem jsou drobné pohledávky (tj. do 1 500 Kč bez příslušenství). Pakliže ke dni účinnosti novely je vedena exekuce na drobnou pohledávku, přičemž řízení trvá alespoň tři roky a za tuto dobu se nepodařilo ničeho z pohledávky vymoci, exekutor oprávněného vyzve ke složení zálohy na náklady exekuce. Pokud oprávněný zálohu nezaplatí, exekuce bude zastavena, přičemž oprávněnému bude náležet náhrada ve výši 30 % vymáhané pohledávky bez příslušenství ve formě slevy na dani z příjmů. Pokud oprávněný v daném zdaňovacím období nevykáže daň, u které by bylo možné slevu uplatnit, nebude možné slevu již uplatnit, a to ani v následujících zdaňovacích obdobích.

Konec osvobození drobných zásilek od DPH

Dne 1. 10. 2021 vstoupila v účinnost novela zákona o DPH (zákon č. 355/2021 Sb.). Jde o transpozici unijní legislativy. Novela ruší osvobození zásilek s hodnotou nepřesahující 22 EUR při dovozu od DPH, což v praxi s největší pravděpodobností přinese jejich zdražení. Novela zároveň zpřístupňuje e-shopům režim jednoho správního místa, pokud objem jejich prodejů překročí ročně alespoň 10 000 EUR.

Z judikatury

Nájem prostřednictvím platformy Airbnb je podnikatelskou činností

Dne 19. 8. 2021 vydal Městský soud v Praze rozsudek (č.j. 6 Af 20/2020-28), který může mít pro ty, kteří pronajímají své nemovitosti prostřednictvím služby Airbnb poměrně dalekosáhlé důsledky. Městský soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nejprve vypořádal s tím, zda pronajímání nemovitosti prostřednictvím platformy Airbnb naplňuje znaky podnikání zakotvené v § 420 občanského zákoníku. I s přihlédnutím k nezbytné podmínce soustavnosti podnikatelské činnosti (neúspěšná žalobkyně prokazatelně obdržela 134 plateb v období 8 měsíců) soud uzavřel, že pronajímání nemovitosti přes platformu Airbnb je podnikatelskou činností, totiž poskytováním ubytovacích služeb, a to i tehdy, když jde pouze o tzv. holý nájem (tedy bez poskytování dalších souvisejících služeb). Soud proto nedal za pravdu námitce žalobkyně o tom, že v jejím případě jde o příjmy z nájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů a uzavřel, že jde o příjem z podnikání ve smyslu § 7 téhož zákona. Tento právní názor správního soudu se v praxi promítne i do oblasti daně z přidané hodnoty, sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění, kterému příjmy ze samostatné podnikatelské činnosti podléhají.

Nekalosoutěžní způsob provozování veřejného datového úložiště

Nejvyšší soud (NS) se v rozsudku ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2793/2020, vyjádřil k otázce nekalosoutěžního obchodního modelu služby veřejného datového úložiště. V daném případě NS posoudil jako nekalosoutěžní jednání způsob provozování veřejného datového úložiště, kdy jeho provozovatel vyplácel uživatelům odměnu podle počtu stažení jimi sem umístěných souborů, aniž by přiměřeným způsobem ověřil, zda tato odměna není placena v souvislosti s ohrožováním či porušováním práv duševního vlastnictví.

NS uzavřel v tom smyslu, že provozování služby s využitím elektronického vyhledavače uložených informací nepředstavuje jednání v nekalé soutěži v případě, kdy součástí výsledků vyhledávání může být datový soubor, jehož obsah ohrožuje či porušuje právo duševního vlastnictví, jenom tehdy pokud poskytovatel této služby aktivně neovlivňuje výsledky vyhledávání nad rámec samotného automatického procesu ani s nimi jinak nenakládá takovým soutěžně významným způsobem, že by tím vstupoval na trh zpřístupňování předmětů duševního vlastnictví.

Podle NS odpovědnost provozovatele veřejného datového úložiště za nekalosoutěžní jednání pak není omezena jen na obsah informací tam uložených, mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací. Jinými slovy nekalosoutěžní odpovědnost provozovatele veřejného datového úložiště není omezena tzv. pravidly bezpečného přístavu vůči vzniku odpovědnosti za obsah informací uložených na žádost uživatele podle § 5 odst. 1 zákona o některých službách informační společnosti.

Kritéria rozhodování o styku dítěte s jeho prarodiči

Ústavní soud (ÚS) v nálezu sp. zn. I. ÚS 1081/20 ze dne 30. 8. 2021 vyslovil, že při rozhodování o rozsahu styku nezletilého dítěte s prarodiči a jinými příbuznými nelze použít stejná kritéria, jako by šlo o rodiče, byť i tito vzdálenější příbuzní mají právo na stýkání se s dítětem. Podle ÚS při stanovení rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými je třeba zejména pečlivě zvažovat nejlepší zájem dítěte, který může být oslaben mj. i z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Rovněž je nezbytné v rámci hodnocení nejlepšího zájmu dítěte brát v úvahu jeho vztahy se všemi dalšími příbuznými, tedy nejen těmi, kteří mohou o soudní stanovení styku v konkrétním případě usilovat.

Rozsah styku dalších příbuzných s dítětem pak nemůže být rozsáhlejší či postaven na roveň styku rodičů s dítětem, zejména nepřejí-li si to rodiče, jejichž stanovisko za normálních okolností musí být zohledněno. Jsou to totiž právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, odpovídají za vývoj a výchovu dítěte, a jejichž právo (a nikoli právo prarodiče či jiného příbuzného, není-li takové osobě do péče svěřeno) pečovat o dítě a vychovávat ho je ústavně zaručeno. Vzniklé napětí v rodině samozřejmě není v nejlepším zájmu dítěte. Avšak i kdyby bylo vinou rodiče, je to stále rodič, kdo má dítě v péči a komu primárně svědčí právo na určení rozsahu styku s dalším příbuzenstvem. Obecné soudy proto podle ÚS při určení rozsahu styku pochybily, jestliže vyšly z kritérií běžně aplikovaných pro rozhodování o styku rodičů, a nikoli ze specifických kritérií aplikovatelných pro další příbuzné osoby, jak jsou popsána výše.